.:: Tis červený ::..:: Tadeáš Tis ::..:: Český Rudolec ::..:: TIS-CR.cz ::.
.:: Tis červený ::..:: Tadeáš Tis ::..:: Nomen omen ::.
Nomen omen = příznačné pojmenování; jména, která se stala symbolem nějakých vlastností - např. Don Juan, Othello, Don Quijote, Švejk, etc.
Jsem na tom obdobně, po rodičích Tis, primární zájem tis. Resp. o tis, o tis červený. Latiníci by doplnili o Taxus baccata. Nádherný strom s jasně rudými míšky. Uhranul mne již v dětství, osudem se mi však stal až později. Po studiu na gymnáziu jsem nastoupil na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu Brno, Zahradnická fakulta - Lednice, a bylo rozhodnuto. V průběhu studia jsem se specializoval na okrasné dřeviny, diplomovou práci píši s tématem - tramtadadáá, překvapení - Tis červený v průběhu dějin.
Proto tedy tento web, tyto stránky. Postupem času sem přenesu základní fragmenty své práce, připojím své poznání, své názory. Netvrdím, že to bude brzy (přeci jen ... diplomka je důležitější), leč předpokládám, že o tisu zde naleznete vše :).
Prozatím níže přijměte coby ochutnávku budoucích informací základní představení této úchvatné dřeviny.
.:: Tis červený ::..:: Vzhled ::.
Tis je keřovitého nebo stromovitého vzrůstu, může dorůst výšky až 20 metrů a šířky 15 m. Vyhovuje mu vlhčí polostín s hlubší živnou půdou. Celá rostlina je až na sladce chutnající dužnatý obal okolo semene prudce jedovatá, hlavním jedem je velice účinná směs alkaloidů, souhrnně nazývaná taxin. Roste velmi pomalu - letokruhy jsou nahloučené a i velmi staré stromy si zachovávají neobvyklou štíhlost. Jde o velice dlouhověký strom, jsou známy keře staré hodně přes tisíc let. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědošedočerná a odlupuje se v plátech. Postrádá pryskyřičné kanálky.
Asi 2 mm široké a 20-30 mm dlouhé, špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jde o dvoudomou rostlinu kvetoucí (v ČR) v březnu a dubnu. Samčí šištice vyrůstají v paždí jehlic a mají štítkovité tyčinky. Pupencovité samičí květy dozrávají během srpna v semeno obalené chutným a nejedovatým červeným míškem.
Často bývá vysazován v parcích a zahradách jako okrasná rostlina či živý plot.
.:: Tis červený ::..:: Výskyt ::.
Vyskytuje se v Evropě od Středomoří až po jižní Švédsko a Norsko, od Velké Británie až po Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
V České republice je původním druhem (dříve býval relativně hojný v keřovitém podrostu smíšených lesů), je zde považován za silně ohrožený druh a přísně chráněn.
.:: Tis červený ::..:: Otravy ::.
Zralý míšek, který je sladký a červený, není jedovatý. Jedovaté semeno se doporučuje vyplivnout, ale ani při jeho pozření by se nemělo nic stát, pokud je člověk nerozkouše. Jed se vstřebává a působí velice rychle (výplach žaludku tedy zpravidla nijak nepomůže); zpomaluje srdeční činnost do té míry, až způsobí jeho zástavu. Smrt může nastat v řádu desítek minut po požití rostliny.
Zaznamenány jsou smrtelné otravy po čaji z jehličí tisu nebo po žvýkání jeho větviček či jehličí. Jed rostliny může být nebezpečný i pro nezkušená či zdomácnělá zvířata (kůň, skot), která někdy umírají ještě dřív, než stihnou své hodování dokončit.
.:: Tis červený ::..:: Dřevo ::.
V dávné minulosti se vzhledem k velice pružnému dřevu poskytoval dřevo na výrobu luků. Kromě toho se jedovatý extrakt používal k otrávení hrotů šípů, případně bodných zbraní.
.:: Tis červený ::..:: Zahradnictví ::.
Ačkoliv byl dříve hojnou dřevinou našich smíšených lesů, v současné době se téměř výlučně používá jako okrasná dřevina v sadech a zahradách v celé řadě různých kultivarů. Významem jej však v sadovnické tvorbě předčil jeho kříženec Taxus x media s japonským tisem Taxus cuspidata. Kříženec T. media vykazuje ve svých kultivarech značnou variabilitu a je oblíben zejména ve všech moderních městských výsadbách. U tisu červeného si pro sadovnickou tvorbu udržely význam především jeho mohutnější formy (a i některé speciální - variegované a barevné), které jsou použitelné do volnějších a historických parkových výsadeb. Původní botanický druh tisu se vyskytuje nejčastěji právě v historických zámeckých zahradách. Mnoho krásných, věkovitých exemplářů roste například v Lednickém parku a i v celém Lednicko-valtickém areálu.
.:: Tis červený ::..:: Charakter růstu ::.
Typ růstu tisu je významně ovlivněn způsobem, kterým byl namnožen. Jsou-li tisy (botanická forma) pěstovány ze semene, vyrostou z nich relativně velké, vzpřímeně rostoucí stromy. Jsou-li rozmnožovány vegetativně - řízkováním, dceřiná rostlina si z větší části uchová typ růstu který měla původní větvička, ze které byl odebírán řízek. Záleží na pozici v koruně mateřské rostliny, kde byl řízek odebrán. Tedy, byl-li odebrán z bočních, do strany rostoucích větviček, výsledná rostlina bude postrádat terminál a bude mít spíše křovitý růst s vodorovnými anebo šikmými větvemi. Byl-li řízek odebrán z terminálních - vzhůru rostoucích výhonů, výsledný habitus bude podobný jako u semenáčů, jen se slabším vzrůstem.
U okrasných forem je množení stonkovými řízky jediným možným způsobem množení, kterým je možné uchovat vlastnosti mateřské rostliny
.:: Tis červený ::..:: Pověsti ::.
Tis je opředený pověstmi. Odedávna je považován za dřevinu regenerace. Když hlavní kmen zestárne, obraší zakrátko mladými zelenými výhonky. Proto byl vždy vysazovaný na hřbitovech a tradovalo se, že kořeny těchto hřbitovních tisů sahají až k ústům nebožtíků a napájejí je životem.
Irská pověst Noise a Deire zase vypráví o nenaplněné lásce milenců, kterým rodiny nepřály manželské štěstí a raději je zabily, než by něco takového připustily. Aby se milenci nemohli setkat ani v posmrtném životě, probodli jejich těla nepřející příbuzní tisovými kůly. Jejich láska však překonala všechno. Kůly obrašily mladými větvičkami, vyrostly z nich krásné a vysoké stromy a ve větvích se pevně propletly. Tak skončili Noise a Deire ve věčném objetí.
S využitím podkladů Otevřené encyklopedie www.wikipedia.org. Děkuji :-)
Textové zásilky adresujte: Tadeas.Tis-CR@inMail.cz.